Amylon Kyselina citrónová do potravin osvědčený přípravek pro domácnost 100 g
Amylon Kyselina citrónová do potravin osvědčený přípravek pro domácnost 100 g
- Kyselina Citronová má mnoho využití.
- V potravinách je to především díky schopnosti regulovat jejich kyselost a Zásaditost.
- Taktéž zabraňuje růstu bakterií, kvasinek a plísní, proto se používá i jako konzervant.
- V tucích a olejích zabraňuje žluknutí a nežádoucí změny barvy a působí zde jako andioxidant.
Použití:
1. Při zavařování ovoce a zeleniny.
2. Na dochucení ovocných salátů, kompotů a salátových zálivek.
3. Na podporu želírovacího procesu při výrobě džemů, marmelád a želé.
4. Na dochucení nápojů.
5. Na odstranění vodního kamene, např. v kávovarech apod.
Jednu lžičku kyseliny citronové rozpustíme v 1 l vody a oloupané plody určené ke konzervaci ponoříme do tohoto roztoku. Takto můžeme výhodně ošetřit plody před následnou konzervací, např. sušením nebo záhřevem.
Kyselinu Citronovou lze použít i při odstraňování vodního kamene, např. ve varných konvicích, kávovarech.
Odvápňování kyselinou Citronovou
Při ohřívání tvrdé vody dochází k usazování vápenatých sloučenin - vodního kamene na topných tělesech spotřebičů. Vápenaté usazeniny jsou chemicky zásadité, takže stačí použít kyselinu a usazeniny se tím odstraní. Jenže v praxi je to složitější. Musíme použít takový prostředek, který je zdravotně nezávadný a nepoškodí čištěný přístroj, tedy plasty, kovy ani těsnění. Tomuto vyhovuje potravinářská kyselina Citrónová. Funguje stejně spolehlivě jako ocet, je také zdravotně nezávadná, ale není tak agresivní. Její ředění je asi dvě kávové lžičky na půl litru vody. Proti jejímu použití nelze mít žádné výhrady, protože je použita i v prodávaných výrobcích pro odvápňování.
Espresa s tlakovým čerpadlem (mají zásobník na vodu bez tlakového uzávěru, ze kterého vodu nasávají) lze odvápňovat jen pokud to je uvedeno v návodu na použití. Zejména dražší modely mohou být vybaveny dekalcifikátorem, který bychom klasickým odvápněním zničili. Modely bez vestavěného dekalcifikátoru odvápňujeme obdobným způsobem jako jednoduchá espresa.
Do pračky proti usazování vodního kamene přidáváme k 1 pracímu cyklu 1 polévkovou lžíci (cca 20 g) kyseliny citronové. U velmi tvrdé vody je dobré přibližně jednou za měsíc nasypat do bubnu pračky jeden hrnek a nechat proběhnout prací cyklus naprázdno. Při použití bezFosfátových pracích prášků není potřeba pračku odvápňovat.
Charakteristika
Jedná se o slabou kyselinu z karboxylové skupiny. Přirozeně se vyskytuje v Citrusových plodech, zejména v citrónech, limetkách, grepech, pomerančích a v menší míře i v dalším ovoci a zelenině.
Výroba
Způsobů výroby je několik. Přírodní cestou lze kyselinu Citronovou získat ze šťávy Citrusů fermentací surového Cukru. Běžná průmyslová výroba však využívá plísňovou kulturu Aspergillus niger a sacharózu (zejména Melasa, hydrolyzovaný Kukuřičný škrob, či jiné levně získávané Cukry). Přidáním hydroxidu vápenatého (známý jako hašené vápno) vznikne sůl z níž se díky kyselině sírové získá konečná Kyselina Citronová. Roční celosvětová výroba je odhadována na 1,7 milionu tun z čehož více než polovinu produkuje Čína.
Kyselina Citronová krystalická (E 330).
Informace pro alergiky: výrobek může obsahovat stopové množství lepku, Mléka a vajec.
Nežádoucí účinky:
Obecně je kyselina Citrónová považována za bezpečnou látku a v nezbytném množství může být přidávána do všech potravin včetně dětské výživy. V USA je zařazena do seznamu GRAS látek. Nadměrným požíváním kyseliny citronové může dojít k poškození zubní skloviny. Například konzumováním samotných Citrónů. Jako všechny kyseliny při kontaktu s okem vyvolá dráždivou reakci, ve větší koncentraci a množství může způsobit oslepnutí. Množství v potravinách je ale daleko pod touto hranicí.
Doplňující informace:
Díky poplašným řetězovým emailům byla kyselině citronové připsána spousta špatných vlastností, zejména karcinogenita. Skutečně se jedná o špatnou informaci, která vznikla špatným překladem slova Krebs. Toto slovo v němčině znamená opravdu rakovinu, ale ve spojení s kyselinou Citronovou se jedná o vědce Hanse Krebse, který v roce 1953 získal Nobelovu cenu za objevení tzv. Citrátového cyklu, někdy také nazývaného Krebsův cyklus.