Rolničky jsou vyrobeny nejčastěji z kovu, z jednoho kusu tenkého plechu. Mají přibližně kulovitý, někdy stlačený tvar, jindy podobu protáhlého plodu. Pokud jsou spasovány ze dvou polokuliček, mají po obvodu plastický pas. Většinou mívají okrouhlý otvor a na opačné straně ouško k zavěšení. Mohou mít proříznuté podélné rýhy. Uvnitř obsahují nejčastěji kovovou kuličku, krátkou kovovou tyčinku, nebo také kovové špony. Ve starších dobách a u primitivních kmenů se za týmž účelem do suchých plodů vkládala semínka nebo pecky.

Rolničky mají široké možnosti použití, využívají se jako:

- akustický doplněk postroje tažných koní, ale i ozdobná součást jejich chomoutů (například ruská trojka)
- k plašení ptáků v sokolnictví jako pomůcka při výcviku dravců, na psích a kočičích obojcích
- akustický oděvní doplněk či doplněk obuvi, s proměnlivou úlohou v různých historických dobách, například ve středověku:

- módní oděv s našitými řadami rolniček na rukávech
- módní zobcové střevíce s rolničkou na zahnuté špici
- součást lidového kroje

- odznak profesní, stavovské či sociální příslušnosti nositele, nebo součást jeho ceremoniálních insignií:

- na čepici dvorních šašků nebo obecních bláznů, na divadle Kašpárkovy rolničky
- hůl dvorního kapelníka, komorníka, apod.
- hůl označující slepce

- bicí nástroje, obvykle ve větším počtu, součást tamburiny či vozembouchu, levnější alternativa k malým "klasickým" zvonům

Původ a stáří rolniček není jednoznačně objasněno. Pocházejí jak z evropských archeologických nálezů doby bronzové a z keltských ceremoniálních předmětů, tak z kultur mimoevropských, z Číny, dále z Afriky a Indie, kde je navlečené na provázku umisťovali na kotníky tanečníků. V novověké historii se v Evropě a v Severní Americe spojují s Vánocemi.

Rolničky často slouží jako hudební nástroj.

Rolničky iridové 4 cm, 6 kusů