Sněhulák je figura vytvořená ze sněhu, která obvykle zobrazuje stylizovanou lidskou postavu. Obvykle tvoří sněhuláka tři sněhové koule různé velikosti, které jsou poskládány na sebe. Největší sněhová koule je na zemi a tvoří nohy sněhuláka, nejmenší koule je na vrcholu a představuje hlavu. Obličej sněhuláka (ústa a oči) většinou tvoří tmavé Kamínky nebo kousky uhlí, Mrkev představuje nos. Někdy se připojují z boku dvě menší koule jako ruce. Na hlavu sněhuláka se pokládá starý hrnec jako klobouk, do stylizované ruky se vkládá pometlo nebo koště. Někdy se kolem krku sněhuláka uvazuje šála. Sněhulák může být velmi malý nebo může dosahovat velikosti i několika metrů. Závisí to na velikosti a počtu sněhových koulí. 

Stavění sněhuláků patří mezi poměrně staré tradice, nicméně kdy přesně lidé začali stavět skulptury ze sněhu, je však zcela neznámo. První písemné zmínky o sněhulácích lze nalézt už v 16. století, a to přímo u Shakespeara.

Sněhulák byl zpopularizován v průběhu 18. století. V roce 1770 se v jedné knížce pro děti vydané v Lipskupoprvé objevuje jeho název (Schneemann). Pravděpodobně nejstarší vyobrazení sněhuláka je na mědirytiněDaniela Chodowieckého, kde je znázorněn jako personifikace zimy a třeskutého mrazu, maje přitom hrozivý výraz ve tváři a koště v ruce.

V 19. století se pozvolna začal měnit přístup lidí k zimě, která již neznamenala jen čas strádání, a sněhulák se tak ve vyobrazeních tohoto ročního období objevuje výrazně častěji. V této době také získal vizáž „normálního člověka“, svůj charakteristický tvar a přívětivý výraz. Stal se oblíbenou dětskou zábavou a motivem ilustrací pro děti.

Zdá se, že obraz přátelského symbolu zimy ovlivnila koncem 19. století i rostoucí popularita vánočníchpohlednic a novoročenek, na nichž byl často umístěn. Po roce 1900 se začal objevovat také jako figurka na vánočním stromečku a později začal být také využíván k reklamním a propagačním účelům.

Dnes se sněhulák zcela běžně vyskytuje ve všemožných oblastech kultury a komerce.

Základní kostra se zpravidla skládá ze tří (ale např. v Japonsku či Spojeném království je zvykem stavět pouze ze dvou) uválených či uhnětených koulí, z nichž spodní – největší – představuje nohy, prostřední trupa vrchní – nejmenší – pak hlavu. Někdy bývají spodní dvě koule ještě dodatečně oblepovány dalším sněhem, aby byl vytvořen dojem jednolitého těla. Sněhulák může mít i ruce, vytvořené z menších sněhových koulí, resp. válců – ty se přilepují po stranách v horní třetině střední koule. Někdy se pro vyztužení spoje používají klacky nebo násada protažená skrz celé tělo. Taktéž se někdy přilepují uši nebo rohy.

Druhým možným postupem stavby sněhuláka je jeho postupné modelování z hromady sněhu, podobně jako sochař postupně opracovává materiál. Tohoto postupu se většinou využívá při stavbách sněhuláků větších rozměrů, nebo když je již daná hromada k dispozici (např. odfrézovaný sníh) a není proto nutné válet koule.

Vlastní holou stavbu je posléze možné dekorovat různými doplňky, mezi základní patří:

• nos (většinou Mrkev nebo klacík, též uhlík, kousek uhlí či kámen)
• oči (uhlí, uhlíky nebo kameny)
• ústa (řada kousků uhlí, uhlíků či kamenů nebo vhodně formovaný klacík)
• knoflíky (řada kousků uhlí, uhlíků, kamenů či nakrátko nalámaných větévek)

Podle dostupnosti materiálu patří mezi další výbavu ještě:

• pokrývka hlavy (obvykle hrnec, též květináč, starý slamák nebo jiný klobouk)
• koště (skutečné nebo vymodelované z větví či roští)
• šála (skutečná či suplovaná kusem hadru)

V posledních letech se rozmohlo i netradiční dekorování láhví v ruce, cigaretou v ústech, či dotváření základní stavby Intimními doplňky (prsy, penis). 

Sněhulák s botičkou na postavení 15 cm