• Světová odrůda s dobrými konzumními hodnotami
• Výbornou skladovatelností
• Kulovitá, větší, se zlatožlutými až nahnědlými suknicemi
• Krček dobře zatahuje
• Dužnina je bílá, pevná, poněkud ostřejší chuti
• Není vhodná pro pěstování na těžších půdách.
• Pěstuje se zejména ze sazečky.

Pro pěstování cibule jsou nejvhodnější středně těžké hlinitopísčité půdy v záhřevných polohách. Cibuli sazečku vysazujeme na záhon brzy z jara, kdy už nehrozí mrazy tak, aby konec krčku mírně vyčníval nad povrch záhonu. Na metr čtvereční vysazujeme 100 - 300 g cibulek ve sponu 20 x 8 až 10 cm. Cibule pěstované ze sazečky mají oproti přímo setým cibulím horší skladovatelnost, ale podstatně ranější sklizeň. V uzavřených polohách a ve vlhčím období vyžaduje cibule od poloviny června ochranu fungicidy proti plísni cibulové. Cibuli sklízíme, když je nať z poloviny rostlin polehlá a cibule mají žlutohnědou slupku. Dosoušíme na záhonech nebo na roštech.

Cibule obecná (Allium cepa) patří k základnímu koření. Je nepostradatelná v kuchyni při přípravě pokrmů. Jejím domovem je západní Asie – Afghánistán, Pákistán a Írán, kde se pěstovala už čtyři tisíce let před naším letopočtem.
Jakost a intenzita cibulové chuti závisí na obsahu sírových sloučenin v těkavých silicích (typu alliin, Allicin). Těkavé sirné složky způsobují podráždění sliznice a slzení. Cibule obsahuje řadu důležitých vitamínů, minerálů a jejich solí např. síru, fosfor, vápník, Železo, Zinek, mangan, jód, sodík, draslík, Magnesium, vápník, proVitamín A, vitamíny B1, B2, B3 a vitamín C. Šťáva cibule obsahuje fytoncidy, látky s antibiotickými účinky. Smíchaná s Medem se užívá při nachlazení a bolestech v krku. Zelená nať pak se vyznačuje vysokým obsahem provitamínu A.