Větvička

- se zlatými kuličkami
- 1 kus

Vánoce patří k nejkrásnějším obdobím v roce. Obchody signalizují pomocí vánočních dekorací příchod svátků velmi brzy. Všude, kde se ohlédneme, můžeme spatřit vánoční ozdoby a vánoční dekorace, které souvisí s Vánocemi a dodávají tu správnou atmosféru. 

Vánoční dekorace jsou rozmanité
Vánoční dekorace jsou tady od toho, aby zpříjemňovaly, zútulňovaly naše příbytky a domovy, odkazovaly ke křesťanským tradicím Vánoc a dotvářely interiér a atmosféru. Vánoční dekorace je rozmanitá, zahrnuje vánoční ozdoby na vánočních stromečcích, světelnou výzdobu ulic, domů a interiérů, adventní věnce, vánoční svícny, vánoční prostírání, květinovou výzdobu, betlém a vše, co použijete k výzdobě u vás doma. Každým rokem už téměř na začátku roku vznikají koncepce předních designérů a architektů, kteří chtějí přijít ve vánoční dekoraci s něčím novým a neokoukaným. 

Mezi vánoční dekorace patří skleněné a dřevěné vánoční ozdoby
Vánoční ozdoby se nezavěšují jen na vánoční stromečky, ale mohou vytvářet zátiší na stolech, zdech. Trh nabízí každým rokem nové typy skleněných a dřevěných vánočních ozdob, které jsou ještě důmyslněji zpracované a odráží novou kreativitu. Skleněné a dřevěné vánoční ozdoby musí projít ručním zpracováním, skleněné vánoční ozdoby se vyfukují z dutého vyfukovaného skla. Některé firmy jsou schopny vytvořit vánoční dekoraci přesně podle vašich požadavků. 

Ruční výzdoba vánoční dekorace má své tradice
Technologie výroby skleněných vánočních ozdob je trvale inovována, zejména také s ohledem na ochranu životního prostředí. Barevnost a ladnost tvarů spolu s ruční výzdobou vánočních ozdob není jedinou prioritou. Vánoční ozdoby a motivy vycházejí z křesťanských tradic a zimních motivů. Mezi nejčastější vánoční motivy patří andílkové, vánoční stromečky, vánoční věnečky, vánoční zvonky, vánoční betlém, vánoční baňky apod.

Anděl je mytická nadpřirozená duchovní bytost, která by měla být podřízena Bohu či bohům a sloužit jako posel mezi lidmi a bohy.

V původním hebrejském významu byl Anděl prostě „posel“ (מַלְאָךְ‎‎ mal'ach). Tento pojem přeložila Septuaginta do řečtiny jako ἄγγελος (angelos posel). V pozdním židovství – a jeho prostřednictvím i v křesťanství – se pak tento pojem přetvořil v pojem bytosti duchovního řádu, která slouží jako prostředník mezi Bohem a člověkem.

Nauka o Andělech se v teologii označuje jako angelologie (z řeckého ἄγγελος angelos Anděl + λόγος logos slovo, řeč). Vedle tohoto hlavního významu se pojmu používá i pro označení různých mystických a esoterických nauk i mimo křesťanství. Vzhledem k tomu, že křesťanství považuje démony za padlé Anděly, lze za podobor angelologie považovat také démonologii.

Podle některých religionistů mohou Andělé představovat relikty starších pohanských kultů. Řada biblických příběhů má své paralely např. v sumerských či dalších blízkovýchodních bájích; během redakce starozákonních textů se podle této teorie bohové, vystupující v těchto paralelních textech, „infiltrovali“ i do židovských náboženských textů, avšak nemohli obstát v ideovém souboji s jediným Bohem a přeměnili se proto v boží posly, Anděly.