Velikonoce, stejně jako Vánoce, provázelo a stále provází nepřeberné množství pohanských i křesťanských zvyků, které se někdy zcela prolnuly. Většinou však velikonoční zvyky vycházejí z podstaty života rolníka na zemědělském venkově - byly to Svátky jara, kdy se příroda opět probouzela k životu a různými obřady bylo potřeba zabezpečit úrodu a zdar nově nadcházejícího zemědělského roku - to jsou tedy Velikonoce lidové. Dále je možno rozlišit Velikonoce křesťanské a světské.

Dnes Velikonoce chápeme jako křesťanskou oslavu, která se nenápadně prolíná s velmi silně zakořeněnými pohanskými zvyky, oslavujícími znovuprobuzení přírody k životu po dlouhé zimě. Jsou to tedy svátky radosti, počátku úrody a naděje.

Málokde se dovídáme, že důležitou součástí svátků jara je také výzdoba, chceme s jarním příchodem přivítat také znovuzrození sil a radostné očekávání, proto bychom rozhodně neměly zapomenout si trochu ozdobit domov, ať už proutky Vrby jívy alias kočičkami s mašlemi, kraslicemi nebo jarními kvítky, také okna by měla symbolizovat jaro, například nálepkami s jarními motivy nebo můžeme dát povolení našim ratolestem a průchod jejich dětské fantazii, aby nám krásně jarně vymalovaly okenní prostor různými obrázky květin.

Již v historii lidé vítali jaro výzdobou, vysypávali ornamenty na zápraží pomocí hrnku či květináče a písku či vody, nebo zdobili okna květinovými vzory s pomocí seříznutého mýdla - takto se zdobívaly vlnovkami a spirálami průjezdy a zápraží venkovských stavení o Velikonočních a svatodušních svátcích, nebo na dožínky a posvícení.

Beránek a zajíček

Většinou se na Velikonoce peče beránek. Beránek symbolizuje v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. V křesťanství je beránek symbolem Ježíše Krista, protože byl jako beránek obětovaný za spásu světa. Proto je symbol beránka součástí Velikonočních oslav, z historických pramenů se ale jen stěží dozvídáme, zda šlo o maso nebo pečivo. Pravděpodobně se jedla pečeně i piškotové pečivo. Dnes beránka pečeme z těsta a zdobíme mašlí, beránek podle historických tradic by měl zdobit každý velikonoční stůl.

Zajíčka už dnes již také pečeme, anebo ho používáme jako dekoraci. Zajíček tzv. „ostrházi“ - pochází z Německa, k nám se dostal až počátkem 20. století. Zajíc je ovšem i symbolem plodnosti, života a štěstí a je spjat s egyptskou a aztéckou mytologií. Velikonočního zajíčka najdeme už v Bibli, kde symbolizoval vše chudé, skromné, pokorné. Býval znázorňován jako bílý zajíc u nohou Panny Marie - symbol čistoty nad tělesným pokušením.

Vajíčka – kraslice

Ze jména pohanské bohyně plodnosti Eostre vznikl název Easter, anglické označení Velikonoc. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták. Vajíčko je tedy prastarý symbol života, plodnosti a vděku. Už v dávných dobách se jim přisuzovala magická moc, která se zvyšovala obarvením. Červená barva hrála důležitou roli, neboť je to barva krve a rovněž s ní spojeného života.

Zdobená vejce se užívala nejen při jarních obřadech, ale také při narozeních, svatbách a pohřbech. Protože kultovní smysl nemělo darování, ale požití jejich obsahu, zdobila se od nepaměti vařená. Zvyk jíst vajíčka na Velikonoce souvisí patrně s velkým půstem, při němž se nesměla jíst ani vejce, a proto lidé nedočkavě čekali, až postní doba skončí.

Tradice dávat velikonoční vajíčko pochází patrně až ze starého Egypta. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl pak obyčej zdobení kraslic, který se krajově velmi různí, stejně jako pojmenování. Kraslice je prý slovo východočeské a znamená červené velikonoční vejce. Zvyk zdobení kraslic pochází teprve z druhé poloviny 19. století.

Pomlázka

Pomlázka, (po)omlazení, vyrobené z mladých Vrbových proutků, měla ženám předat mládí a sílu těchto proutků. Pánové a chlapci by si měli plést z proutků pomlázku nebo tzv. žílu a ženy by se měly nechat tímto proutkem vyšlehat, aby omládly a zkrásněly.

Pro každou ženu v minulých letech to byla čest a tzv. staré panny (ženy nad 25 svobodné a neprovdané) měly naději. Vajíčko jako odměna za omlazení znamená symbol nového života, vzkříšení. Potom tedy zapomeňme na Botox a nechme se pořádně vyšlehat na Velikonoční pondělí. Můžeme poučit muže, že správně se šlehá jen mašlemi a po zádech nikoliv po hýždích, jak je u našich koledníků zvykem.

Mazanec

Nechce-li se vám péct beránka, zkuste mazanec, aspoň ten by neměl chybět. Je symbolem slunce, zadělává se na Bílou neděli, dělá se ze stejného těsta jako vánočka. Dříve to však bývalo pečivo nesladké, připravoval se ze strouhaného sýra a většího množství vajec (žádoucí byl žlutý mazanec).

Sladká varianta tohoto obřadního pečiva si však ponechala původní okrouhlý tvar a znamení kříže. V jiných koutech naší země se nesladkým mazancovým koláčům říkalo baba, babůvka, plecovník, šoldr, svěceník.

Jidášky

Pokud nemáte chuť péci ani mazanec, zkuste aspoň jidášky nebo malé mazance - briošky, obojí je pečivo z bílé mouky a medu ve tvaru válečku, může být také slaná varianta, symbolizují provaz, na němž se Jidáš oběsil - podle křesťanského výkladu. Prozaičtější lidový výklad praví, že hospodyním bylo líto zbytků těsta a dětem pekly malé figurky a zvířátka pro potěšení.

Hledání pokladů

Na Velký pátek by kromě velkého půstu měla přetrvávat tradice hledání pokladů, pokud jsme něco ztratily, na Velký pátek vše prý zaručeně najdeme a k tomu ještě mnohem více. Poklad, který najdeme, by měl mít podobu něčeho drahého pro potěchu mysli i ducha nebo milého pro radost nebo najdeme rodinný pečlivě uschovaný poklad, zkusme tedy hledat. Pokud jsme si jisté, že je to marné, zkusme si něco pro radost uschovat na další Velký pátek.

Zjistily jste, že vás nepřitahuje žádná velikonoční tradice? Nebaví vás uklízet ani nic zdobit či malovat, vejce nejíte a nerady pečete a už vůbec se nechcete nechat od mužů tlouct proutkem? Tak především vy nezapomeňte na radost ze života, jelikož o tom právě Svátky jara jsou a řádně je oslavte, mají se slavit 50 dnů jako odměna, tak do toho a krásné Velikonoce!

Slepička bílá střapatá v hnízdě 12 cm