K vánočním svátkům neodmyslitelně patří výzdoba. 

Adventní věnec je jedním ze stále oblíbenějších symbolů blížících se Vánoc. Přestože je historie jeho vzniku poměrně krátká, používání věnců jako takových vychází z dávných tradic.  
Počátky strojení adventního věnce sahají do první poloviny 19. století. Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1839 z přístavního města Hamburku. Teolog Johann Heinrich Wichern (1808-1881) tehdy nade dveře sirotčince, který spravoval, pověsil na počátku adventu velký dřevěný věnec. Důvod k tomu měl prozaický - děti se v předvánoční době stále ptaly, kdy už budou Vánoce. Věnec měl na sobě 23 svící - 4 velké bílé a 19 malých červených. Každý den byla během krátké pobožnosti zapálena jedna ze svíček. Pod věncem stála pokladnička, určená na vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami, stejně tak byl zdoben i věnec.  

Adventní věnec míří do světa 
Nový předvánoční zvyk se šířil velmi rychle. Poprvé měli adventní věnec umístěný v kostele v Cáchách, nesl však již jen čtyři svíce a v této podobě se zachoval dodnes. Zapálené svíce symbolizují uplynulé týdny Adventu a blížící se Štědrý den. Adventní věnec nejprve pronikl do protestantského prostředí států dnešní severoněmecké oblasti, pak i do sousedních zemí. V našem století se potom objevuje tento zvyk v jižní, katolické části Německa. Adventní věnce se tedy staly posly blížících se vánočních svátků nejprve v Rakousku a v Německu, mezi dvěma světovými válkami pronikly za hranice německy mluvících zemí a díky emigrantům se dostala jejich tradice až na americký kontinent. O vzrůstající oblibě adventních věnců svědčí i fakt, že se dnes objevují také v rodinách pravoslavného vyznání.

Po stopách tradice 
Věnce se nejprve vyřezávaly ze dřeva a barvily na zeleno, záhy se ale začaly zhotovovat z čerstvého chvojí. Ať už se vznik adventního věnce datuje výše zmíněnou událostí nebo jeho kořeny sahají až do století šestnáctého, tento působivý příslib Vánoc spojuje v sobě mnoho symboliky, která doprovází lidské tradice už odnepaměti. V pohanských zvycích představuje kruhová podoba věnce ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domovů - vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání a odhánět zlé duchy.

Křesťanské symboly 
V křesťanské tradici symbolizovaly živé adventní věnce věčný život. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí a Boha, plamen svíček připomínal Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Věnec je symbolem vítězství, královské důstojnosti, úcty a radosti. V tomto ohledu je adventní věnec holdem Ježíši Kristu a připomínkou jeho světla, které rozptyluje temnotu a strach.

Atmosféra Vánoc
Po listopadu 1989 se adventní věnec stal ve většině domácností samozřejmou vánoční výzdobou. Ať už si jej pořídíte k oslavě pohanských či křesťanských tradic, anebo je pro vás pouze krásnou a voňavou dekorací, vězte, že adventní věnec vám zpříjemní domov a navodí atmosféru poklidu a radosti z blížících se vánočních svátků. 

Veněc šedý proutěný proplétaný z větviček 42 cm